Bez Výčitek
BEZ VÝČITEK
co všechno slyšíš
přes tlustou zeď
nářek raněných
bolest opuštěných
i tlukot lásek ztracených
dívám se oknem
na mokrou ulici
kdo dnes slzel
vidět není
schován za mraky
co mám v sobě
tobě jsem dal
psanec i milenec
jako už tolikrát
a stále hledám tebe
koutkem oka
stále čekám na objetí
na polibek tvůj
co očištění dává
na jediné slůvko povzbuzení
co silnějším mne dělá
tak nějak všechno
spláchla dnešní bouře
a já bez výčitek
čekám zase
na naše nové
soukromé slunce
pak mi ještě lásko řekni
kdo se nikdy nemění
kdo své činy
odvolávat nemusí
kde všude jsou srdce
která trpí samotou
říkej mi všechno
zase od začátku
alespoň ještě jednou
jen tobě já věřím
jen ty mi nejbližší
někdy se dívám do zrcadla
říkám si tak nahlas
kde toulá se má druhá půlka
a po schodech do světa
opatrně vstupuji
do nebezpečí za domovními dveřmi
jen tak opatrně
a zlehka našlapuji
než pohltí mne svět
a přivede mě k tobě
zase někudy zpět