Bubínku Hraj
BUBÍNKU HRAJ
kolik ještě let
musím přečkat v zimě
než oteplí se srdce
než rozmrznou mé ruce
má láska bude čistá
stejně jako vaše
než pochopím svůj svět
než naučím se ho přijmout
odcházím ze dveří
strachy ani nezabouchnu
ve svých smyslech
pod střechou osudu
musím být milován
proboha sám sebou
ten výkřik k nebesům
k tomu pravému
když můj jazyk
zadrhává o patro
má říct něco
co ve mně neklíčí
a moje pohledy
už nikdo nezachytí
až uvidíš ve svém těle
to modravé já
to červené tiché
co tam prý mám
tak neucítíš chlad
na rozměrném stole
položím své já
až budeš u mne
nechám všeho
a jak moc rád
potom roztočíme
neveselé snění
až opijeme se sebou
klesneme k zemi
navždy unavení
propletenec osudů
náhle se rozmotá
pak náhle vyjde hvězda
co všechno ti dá
náhle už pochopíš
svou cestu do neznáma
už navždy rozkročen
mezi cizími světy
nebudeš si připadat
nepochopen sebou
když ve všem
s tebou mám jasno