Co Nemá Název
CO NEMÁ NÁZEV
tak nějak se ztrácím
v záplavě slov
nejsem schopen pochopit
kdo jsem byl
na vršku za městem
počítám ztráty
svých padlých kamarádů
a věřím na vzkříšení
v lůně naší země
kde najdu ten svět
co jsme si vysnili
ten život v dokonalé harmonii
na stupnici potěšení
alespoň osmičku
to bych si moc přál
obličejem u země
a čichám vůni
právě posečené louky
a ruku natáhnu k nebi
jako pozdrav
plujhícím mrakům
a někde v těch katedrálách
co nejsou z kamene
ani jiného materiálu
jen uprostřed ničeho
modlím se k bohu
třeba nás vyslyší
třeba vůbec ne
co změní to n přání
ležet jen u tebe
a počítat hvězdy
po západu slunce
na temné obloze
co ve smutečním hávu je
a jestli máme jen jedno srdce
kdo ho dnes nosí
kdo dává našim smyslům
ten pocit cítění
a ruku v ruce
kráčejíc neznámému
když ty po mém boku
nebojím se ničeho
když v tobě je ten mír
ta touha i láska
a já byl vždycky šťasten
i když v lásce
budu platit vždy za nováčka
a má čára života
kdepak asi končí?