Co Všechno Ještě Musím
CO VŠECHNO JEŠTĚ MUSÍM
jak se všechno zdá
uniká mi realita
jsem jeden nebo dva
schovaní v jednom těle
jeden polibek
pro dvě tváře
kdo hledá svět
naráží na mantinely
a to neustále
kde se bere víra
a kde umírá mé já
netuším spoustu věcí
tak dívej se dál
jeden svět pro tisíc lidí
copak mají stejná přání
každý by měl mít svůj
s pozvánkou pro ostatní
vstupuj a nenič
stejně jako ostatním
jejich sny nech
jednu cigaretu
a k tomu sklenku vína
a pak bude noc
stejná jako každá jiná
dívám se na modř
jenž měla být nebem
a už úplněk
na okno klepe
tak nějak narozen
a zapomenut vším
těším se den
kdy budu opravdu žít
a jen hluk ulice
a tiché hvězdy
jež se bojí každé
svítící pouliční lampy
a jen stín všech dní
za sebou vláčím
a nedokážu říct
ať svou cestou kráčí
tak nějak toužím podvědomě
po klidném domově
kde schoulím se pod deku
a budu spát
nebo jen snít
o dalším výletu
na planetu zem
kde přivítán budu
uvítacím výborem