Jdi na obsah Jdi na menu
 


Co Všechno Ještě Musím

2. 12. 2020

CO VŠECHNO JEŠTĚ MUSÍM

 

jak se všechno zdá

uniká mi realita

jsem jeden nebo dva

schovaní v jednom těle

jeden polibek

pro dvě tváře

kdo hledá svět

naráží na mantinely

a to neustále

kde se bere víra

a kde umírá mé já

netuším spoustu věcí

tak dívej se dál

jeden svět pro tisíc lidí

copak mají stejná přání

každý by měl mít svůj

s pozvánkou pro ostatní

vstupuj a nenič

stejně jako ostatním

jejich sny nech

jednu cigaretu

a k tomu sklenku vína

a pak bude noc

stejná jako každá jiná

dívám se na modř

jenž měla být nebem

a už úplněk

na okno klepe

tak nějak narozen

a zapomenut vším

těším se den

kdy budu opravdu žít

a jen hluk ulice

a tiché hvězdy

jež se bojí každé

svítící pouliční lampy

a jen stín všech dní

za sebou vláčím

a nedokážu říct

ať svou cestou kráčí

tak nějak toužím podvědomě

po klidném domově

kde schoulím se pod deku

a budu spát

nebo jen snít

o dalším výletu

na planetu zem

kde přivítán budu

uvítacím výborem