Divoké Husy
DIVOKÉ HUSY
po bouřlivé noci
po lásce bezedné
touhy co tě těší
než zase kousek půjdeme
malinký člověk
v obrovském vesmíru
spoutané příběhy
na konci drát bez ostnů
po něm šplhej
až tam k nebesům
tam ustel si
a odpočiň před cestou
a jestli se občas bojíš
vůbec nic to neznamená
loktem ostrým jako blázen
sobě své místo uděláš
v davu hledět na slunce
stále stejná božstva
vzývat chtěl bys
co bylo je dané
a k tomu se vracíš
na hřbitovech staré kříže
cesta mrtvých
po té štěrkové cestě
zarostlé travou
ještě kousek jít
vítání nového jara
potůčky snědí všechen sníh
a já se budu toulat zase
po horách nekonečných
jestlipak se umíš
taky někdy zlobit na svět
když nedá ti něco
co ti vlastně náleží
plán všech míst
která ve své duši
ještě tento týden navštívíš
a pak bude krásný den
pro nemocné ve vězení
až měsíc zalije zem
a jen svobodný vítr
proběhne se mezi stromy
se svou neviditelnou rukou
všechno jednou uchopí
a zvedne chvíli do výše
ať může letět
alespoň jednou za život
a dopadne s tichou vášní
do země plné květin
a dnešní západ slunce
nebude vůbec výjimkou
s železnou pravidelností
nabije tvé srdce
energií vesmírnou
pro další žití.