Jdi na obsah Jdi na menu
 


Hradba Věčného Mlčení

27. 6. 2013

HRADBA VĚČNÉHO MLČENÍ


do kapesníku utři

tu slzu co teče

cestu si razí

skrze tvé řasy

někam za košili

v tichu sklouzne

a kdo ví kde se objeví

jediná kapka

a je v ní tolik

krásné něhy

chutná ti slaně

a já jen vím

jsi ženou velmi zvláštní

chceš jen být

netrápit nikoho

a tvé sny

zůstanou vyslyšeny

tak jak vždycky jsou

ptám se tě na tisíc otázek

přes hradbu mlčení

odpověď stejně přijde

v jediném pohledu

tolik je lásky

a já se ptám bohů

jestli jsme blázni

černé mraky nesou vláhu

a řeka plná jest

v tichém hukotu

stát na útesu

jen s němým úžasem

nakreslím na skálu

jediné srdce

ať každý kdo půjde

na lásku si vzpomene

třeba se zastaví

a zamyslí se

co v životě mělo cenu

možná jsem snílek

ale chci takhle jít

celý svět pobláznit

vždyť žiju jí

tou láskou v rýmech

průsvitných šatech

i ona zná pláč

přesto má vždy

hlavu zvednutou

a já jí odprosím

za dávný hřích

jako tebe líbat

víc není nic

a tak jen buď

třeba za hradbou mlčení

postav klidně zeď

co nebe pokoří

přesto tě miluji