Hradba Věčného Mlčení
HRADBA VĚČNÉHO MLČENÍ
do kapesníku utři
tu slzu co teče
cestu si razí
skrze tvé řasy
někam za košili
v tichu sklouzne
a kdo ví kde se objeví
jediná kapka
a je v ní tolik
krásné něhy
chutná ti slaně
a já jen vím
jsi ženou velmi zvláštní
chceš jen být
netrápit nikoho
a tvé sny
zůstanou vyslyšeny
tak jak vždycky jsou
ptám se tě na tisíc otázek
přes hradbu mlčení
odpověď stejně přijde
v jediném pohledu
tolik je lásky
a já se ptám bohů
jestli jsme blázni
černé mraky nesou vláhu
a řeka plná jest
v tichém hukotu
stát na útesu
jen s němým úžasem
nakreslím na skálu
jediné srdce
ať každý kdo půjde
na lásku si vzpomene
třeba se zastaví
a zamyslí se
co v životě mělo cenu
možná jsem snílek
ale chci takhle jít
celý svět pobláznit
vždyť žiju jí
tou láskou v rýmech
průsvitných šatech
i ona zná pláč
přesto má vždy
hlavu zvednutou
a já jí odprosím
za dávný hřích
jako tebe líbat
víc není nic
a tak jen buď
třeba za hradbou mlčení
postav klidně zeď
co nebe pokoří
přesto tě miluji