Kocovina
KOCOVINA
s bolestí v hlavě
nové probuzení
po čertech kruté
a bolestivé
sedím v koutě
ztichlého bytu
myslím na tebe
kde zapomněl tě včera zas
jen ta marnost
zbytečný jsem
se svou láskou
v srdci i duši
slzy z bolavé hlavy
tečou někam do polí
mezi myši šedivé
delirium se blíží
v bolestech narozen
v ještě větších usmrcen
tlouct hlavou do zdi
zbavit se všeho zbytečného
srdce vyrvat z hrudi
zapomenout nelze už nikdy
ten vítr, ten uragán
co proletěl mým světem
s tvým krásným jménem
souzení a zrození
tvé myšlenky jsou také černé
ze všeho co chceme víc
uděláme pohřeb
hrobník s dechem rumovým
kope jim hrobeček
jen něco tajné si přát
nevyslovit nikdy nahlas
nechat v sobě zamčené
navždy měl jsem asi
teď je vše vyřčené
bojím se jak tě trápím
dopis, za dopisem
plní naše těla
proč člověk dává na slova
proč nevěří tomu
co v něm je zapsané
tak moc chci
proto jsem odsouzen
k věčnému hledání
hledání tebe
na každém nároží
v každém kousku mozaiky
co skládá obraz mě
jsi mi souzená
vím to lásko
jen tvé pocity
chtěl bych znát!