Květiny A Nebesa
KVĚTINY A NEBESA
modlitba pro hříšné ruce
jen pro tvou tvář
bourám celá města
dávám hvězdám
neviditelný plášť
až bude jaro
prý se zase oteplí
kdo stojí stále o budoucnost
když přítomnost
neumí vyřešit
v modlitbách tedy
hledáš tu útěchu
a přitom nemá smysl
obtěžovat bohy
když všechny tvé problémy
jsou jen přízemní
někdy třeba jen chvilku
nech hlavu v oblacích
své sny zhmotnit
jen vidět jak vznikají
bojíš se odsouzení
řečí a pomluv
bojíš se lidí
a oči raněného zvířete
je vůbec v co věřit
když neprobouzíš se
jsi stále jak omámen
neustále někde jinde
než měl bys být
jak dlouho ještě
necháš si unikat
to v co chceš být
rána jsou bolavá
nikde živá voda
tak osmělím se jinde
snad najdu tu cestu
kde jsem chtěl být
poznávat život
a jen tak si jít
tak schovávám za víčky
ten svůj svět
kdo v něm bude žít
rozhodneš se hned
a ostatním brány
mého vnitřního hradu
zůstanou uzavřeny
nestojím o návštěvu
komnaty na klíče
a žádný kastelán