Mám tě rád
MÁM TĚ RÁD
zase jsem dnes
mohl obejmout tě
i kdyby to byl
snad jen tvůj stín
budu tomu rád
žiješ si v mém těle
já v tvém možná
přes dotek tvrdých prstů
cítím něhu tvou
jako bys byla
jen se mnou
slova jsou slova
a ty skutečná
netrápím se tebou
užívám si dotyk tvůj
až nebudou posmutním
nezatrpknu však
úsměv na tváři rozhostí se
jako bych byl tichý blázen
to vzpomínka vloudila se na mysl
tak něžná a sladká
třeba já jsem jen snílek
a ty víla lesní
kdo nám může rozumět
když vítr běsní
v bouři a blescích
v blizardu sněžném
v objetí blázni nazí
třeba všechno je světlo
světů dávno zaniklých
i tam možná láska je
či jak nazývají to
potkal jsem tě
na cestách křivolakých
byla jsi mi stínem
já tobě prach
cítíš ještě ten polibek
jen letmý co na tvář
jsem ti za měsíční noci dal
dal jsem do něj něco
jehož smysl utajen nám
až dnes půjdeš spát
zavři oči své
jako hvězda vstoupím oknem k tobě
pusť mě prosím pod polštář
nebudu chladná
chci tě jako hvězda hřát
budu tichá a vděčná
za pohlazení co mi možná dáš
až se slunečním ránem
tiše se vytratím
vstoupím k tobě jako světlo denní
láskou svou tě probudím.