Moje Válka
MOJE VÁLKA
ruku ti dává
ten neznámý pocestný
ty jsi však vržen
do víru světa
nevnímáš nic
jen tvá mysl
jenž bloudí a hledá
to co bylo tvé
než ses ztratil
a teď jen naříkáš
jestli to vše
mělo nějaký smysl
a s každým výdechem
čas života ubývá
nerozumím skoro ničemu
a atak stále pátrám
po všem
co zbylo ze všech chutí
co na jazyku měl jsem
svět z hor
tak nějak se díváš
a nedostáváš rozhřešení
i když si blíže bohu
a na každé chvilce
pořád něco hledáš
něco co není ono
přebíráš stokrát prosetý písek
a stále hledáš
to jediné zrno
které jsi přehlédl
a nedojdeš vysvobození
jen zase o něco trošku víc
budeš dnes zadumaný
jdeš stále vpřed
a nohy tě nesou
tou cestou
kde kráčelo
tolik lidí už dávno pře tebou
a u každých božích muk
znovu se ohlédneš
a cesta tvá minulá
zmizela v nevědomí
a velké dálce
někdy to zkus
za bouřlivých nocí
odpustit sám sobě
když někdy to půjde
a tvá mysl
omluvu sobě přijme