Můj Blahobyt
MŮJ BLAHOBYT
o čem psát
po dlouhé odmlce
snad jen o životě
co utíká mi
přímo protéká mezi prsty
a nezachytím jej
nikdy více uplynulý čas
a výčitky nad vším
co prý udělat jsem měl
jsou jen plané nářky
s výkřikem bolesti
probouzíš se ze sna
a zjistíš náhle
tohle se ti nezdá
probuzení do přítomnosti
zabolí pod srdcem
jen malé píchnutí
kde je mé věčné zapomenutí
na všechno kolem
náhle nepoznávám ani
sám sebe
pluji mezi krami
jako poslední loď
s názvem Titanic
všechny rozměry obludné
a já malý člověk
s duší dítěte
odvedený proti své vůli
na planetu zemi
přitom kolem nás
toliko hvězd a míst
tak když všechno víš
proč mi osude neporadíš
jak projít mezi bolestí
hledáním a ztrátami
kolikrát zapřel jsi sebe
ve jménu lepších dní
ve jménu jednoduší cesty
která ti stejně nepřinese
nikdy žádné uspokojení
nad rozlitým mlékem
nad těžkou hlavou
v pokročilou noční dobu
kdy svíce dohořela
a tvá tvář zkameněla
a postel nečeká
na blázna co chce
urvat měsíc
jen pro sebe