Jdi na obsah Jdi na menu
 


Můj Blahobyt

24. 5. 2020

MŮJ BLAHOBYT

 

o čem psát

po dlouhé odmlce

snad jen o životě

co utíká mi

přímo protéká mezi prsty

a nezachytím jej

nikdy více uplynulý čas

a výčitky nad vším

co prý udělat jsem měl

jsou jen plané nářky

s výkřikem bolesti

probouzíš se ze sna

a zjistíš náhle

tohle se ti nezdá

probuzení do přítomnosti

zabolí pod srdcem

jen malé píchnutí

kde je mé věčné zapomenutí

na všechno kolem

náhle nepoznávám ani

sám sebe

pluji mezi krami

jako poslední loď

s názvem Titanic

všechny rozměry obludné

a já malý člověk

s duší dítěte

odvedený proti své vůli

na planetu zemi

přitom kolem nás

toliko hvězd a míst

tak když všechno víš

proč mi osude neporadíš

jak projít mezi bolestí

hledáním a ztrátami

kolikrát zapřel jsi sebe

ve jménu lepších dní

ve jménu jednoduší cesty

která ti stejně nepřinese

nikdy žádné uspokojení

nad rozlitým mlékem

nad těžkou hlavou

v pokročilou noční dobu

kdy svíce dohořela

a tvá tvář zkameněla

a postel nečeká

na blázna co chce

urvat měsíc

 jen pro sebe