Něco O Smrti
NĚCO O SMRTI
až změní se úplněk
v jasný den
až měsíc vystřídá
slunce jen
až na všech květinách
přistanou včely
tak nějak probouzím se já
i když jen do nicoty
co napíšeš mi na hrob
až odejdu pryč
co za vzkaz
necháš mi číst
kde všechno pramenilo
a kam kráčí
třeba jen srdce
svými prsty namaluj
jen já ho uvidím
a nikdo vůkol
jen já ucítím jeho sílu
i když přikrytý
pod víkem z kamenů
a pod hlavou jen hlína
ta co má ti být lehká
a jen oči zavřené
neprozradí nic o mne
jen já uvidím všechny vás
a já budu neviditelný
byl tu a odešel
ráno nebo po setmění
jen mé stopy zmizelé
postupně zarostou
a jediné co zbyde tu
co posedlo láskou
tam někde mezi řádky
nechám tě číst
svou knihu osudu
které sám nerozumím
a proč smrt řadí se
mezi věčný strach
vykoupení a slzy
modlitby v kostele
za mrtvé nebo pro živé
kteří neumí se smířit
s nastalou změnou
kdo je osvícen
nechť hodí botou
a jen pár dopisů
bez obálek i adresátů
vykvetou v tvém srdci zas