Nedohlédneš Na Konec
NEDOHLÉDNEŠ NA KONEC
až to slunce zapadne
za horu všech snů
až vyjde měsíc na nebe
a bude svítit on
až se všechno promění
až měníme se my
až bude to co není
můžeš klidně jít
až uvidíš neviděné
to dokonalé divadlo
co odehrává se
uvnitř našich duší
oči jako divadlo
vnímáš a vidíš
není smíchu bez slz
a stejně vykročíš
zase levou nohou
do světa co nevidíš
na dlani jednu slzu
jako veškerý svůj majetek
pevně si ji hlídáš
ať neztratíš tu nit
co vším tě spojuje
až se budu smát
jak se divně měním
zalézám do ulity
a stejně nikdy netuším
co nového se objeví
co srazí mne na kolena
a donutí poprosit
o slitování a zapomnění
než se všechno otočí
a přijde zase k tobě
co dávno jsi odeslal
poštou v láhvi do moře
stále se ti vrací
ty ošklivé sny
kdy náhle není
čeho se chytit
tvé opěrné body
jak domeček z karet
jeden po druhém
rychle se hroutí
a maják na břehu
nesvítí a bude dlouho zhasnutý
připadáš si zavřený
jako někde v rakvi
není dneska úniku
lisu na tvé hrudi