Nekonečné Rozhovory Duší
NEKONEČNÉ ROZHOVORY SRDCÍ
sluneční svit
na zem dopadá
měsíc si oči kryl
když oslní ho záře tvá
jsem kousek vesmíru
zhmotněný na zemi
kdo dá mi peřinu
když noc se blíží
zahřát své kosti
v tvém teple
všechno se nosí
něco těžce
jiné lehounce
tvá křídla motýlí
jak závoj chmýří
odletíš za svůj svět
kde láska sídlí
prodej mi za pár korun
všechno co můžeš postrádat
osvobodit se z klece
a opravdu na rozloučenou zamávat
letět a letět
volnější než pták
na obloze zhasla hvězda
mám usnout nebo se probudit
čepici do čela
ať čelím větru
v srdci mám lásku
tu nekonečnou
a hlad po tobě
kdy všechno je krásné
dny si splašeně letí
a já se tě ptám
máš dneska trošku času
polibek ti chci dát
a držet tě za ruku
květino kouzelná
máš barvu svého já
snad proto mě tak lákáš
nejsi opuštěná
ani nezranitelná
jsi ve své přirozenosti
tak neskutečně kouzelná
svůj černý plášť roztáhni
schovej mě do jeho neviditelnosti
ve slabosti není hřích
a tím méně něco chtít
já jsem tu pro tebe
a chce se mi snít
jen dnešek se narodil
jako jiných tisíc dní
a přesto bude pro mě zvláštní
když tebe miluji
všechno vyslovím
do ticha noci.