Netleskám Hercům
NETLESKÁM HERCŮM
lepší jsou všichni lidé
které kolem sebe vidím
určitě než jsem já
tohle nové rozednění
přináší zase
velkou bolest
tohle věčné snění
o jiné zemi
kde žilo by se mi
úplně jinak
neříkám líp
jen ve své hlavě
ode zdi ke zdi
mlátí se myšlenky
já věčný básník
co ztrácí víru
v nekonečno vesmíru
narážím na své limity
každou chvíli
cítím slzu v oku
jak teče mi trošku
po mých tvářích
a splývá s vesmírem
stává se součástí celku
jako všechno na zemi
jen nad tím vším
vznáší se slunce
jako by nám chtělo říct
nevěř všemu
co kolem sebe vidíš
zrádné oči
v kombinaci s hlavou
zapomenuté srdce
někde hluboko
pod tím vším
schované a klidné
toužící a věřící
všechno ve mně
napsáno bylo
už dávno kdysi
příběhy se opakují
snad úplně do zblbnutí
a vítr všechno uklidí
svou neviditelnou rukou
nadzvedne i listí
a odnese ho pryč
jen bolavé nohy
musí mne nést
stále více do dáli zapomnění