Omezené Bdění
OMEZENÉ BDĚNÍ
jako tvor beznohý
co krčí od narození
až do smrti
jen s planetou na zádech
a vesmírem okolo
na další zastávce
vystoupím a nastoupím
čekání na přestup
oči ještě zavřené
přesto mám oživnout
a všechno nechat za sebou
jestli se ohlédneš
opravdu nezkameníš
nebudeš otrokem
ani novým bohem
jen člověkem prosím zůstaň
a taky vším
co z nebes sestupuje
a teď když sníš
nemáš bolest na krku
ani tíži na srdci
přesto jsi zrozený
z té velké písničky
až budou rána další
až budou chutě jiné
můžeš se osmělit
a všechno další vidět
a srdce ještě tluče
ještě věříš dál
na nemoc a uzdravení
snad by si i za něco stál
usnout a žít
pod peřinou přání
pak jednou vstát
a nebýt už člověk
země tě táhne
ke svému středu blíž
jak těžké může být
narovnat záda
a nechtít víc
na pláži z oblázků
vstupuji do řeky
která se vylije z břehů
asi hned radostí
že vidí mne
a já svůj potok slz
už dávno vyplakal
a potom do konfliktu
graduje můj život