Pěkně Se Houpám
PĚKNĚ SE HOUPÁM
vítr mezi řádky
tak krásně si fouká
všechna moje touha
rozprostřená v plášti
barvy hluboké noci
ve tvých očích kousek
všech našich snů
bez polibků trpí
ještě kousek jídla
a hlad se stává
jen bývalá noční můra
našel jsem tě za stolem
jak k růžím toužíš přivonět
celý svět se otočil
aby lépe viděl
lidskou slzu
měnící se v nekonečno
vesmír získal svoje jméno
já nehleděl dál
než za nejbližší obzor
jsem snad proto
méněcenný člověk
hloubka i dálka
ta je přeci jenom v nás
stejně jako smutek i žal
stejně jako úsměv a radost
všechno co jsme my
napíšu ti na rty
svým jediným polibkem
třeba i jazykem
když o to budeš stát
na stole karty vyložím
ať svůj osud přesvědčím
kam doopravdy chci jít
už netřeba psát dopisy
necháme srdce o samotě
ať si to spolu vyřídí
do všeho chceme mluvit
hlavou svojí
která prý všemu rozumí
teď si tu jenom sedím
a v potůčku nohy máčím
a nechám všechno plynout
nechám láskou
provonět celý svět
a jako poslední květ
do trávy nechám se snést
zase tím větrem
co všechno kolem mne mění