Pocestný a Krutá Rána
POCESTNÝ A KRUTÁ RÁNA
rozbité sklo dopadlo
na betonovou zem
tisíce střípků rozletělo se
po místnosti čtvercové
jen bos s vlastní vůli
přejít na druhý břeh
bez bolesti
do náruče tvé
tam někde čeká
unavený jenom klesnout
k tvým nohám
poprosit věčné nebe
o trošku vody
ať jedna kapka svlaží
mé hrdlo suché
vstoupím tichým krokem
do tvého světa za zrcadlem
do ticha vlastních srdcí
přejít louku s květy
i bahnitou stráň
klapot tvých nohou
nepřeruší ptáků zpěv
utrhnu tuhle květinu
jen abych ti ji dal
do tvé ruky raněné
nebo třeba do vlasů
co neposlušně skáčou
do tvé tváře krásné
zase ti je upravím
něžně dotýkám se jich
co všechno popálí
lidskou duši
do všeho co říkám
zaklel jsem lásku svou
ještě jeden dotyk
prosím na tvář mou
ještě jeden polibek
než nebe se rozevře
a tiše zašeptá
už je čas jít spát
a pošle ti neposlušné
mraky s bílou čepicí
na přikrytí všeho co máš rád
to aby je nenašli
pocestní bloudí
dnes není vidět hvězdy
polárka schovala se
nechce ukazovat cesty
a já přitulen
k tobě do náruče
tam nikdo mi neublíží
ani nikdy nenajde
jeden tvůj polibek
rozsvítí měsíc ve mně
a já stále zamilován do tebe.