Jdi na obsah Jdi na menu
 


Pocestný a Krutá Rána

11. 9. 2011

POCESTNÝ A KRUTÁ RÁNA


rozbité sklo dopadlo

na betonovou zem

tisíce střípků rozletělo se

po místnosti čtvercové

jen bos s vlastní vůli

přejít na druhý břeh

bez bolesti

do náruče tvé

tam někde čeká

unavený jenom klesnout

k tvým nohám

poprosit věčné nebe

o trošku vody

ať jedna kapka svlaží

mé hrdlo suché

vstoupím tichým krokem

do tvého světa za zrcadlem

do ticha vlastních srdcí

přejít louku s květy

i bahnitou stráň

klapot tvých nohou

nepřeruší ptáků zpěv

utrhnu tuhle květinu

jen abych ti ji dal

do tvé ruky raněné

nebo třeba do vlasů

co neposlušně skáčou

do tvé tváře krásné

zase ti je upravím

něžně dotýkám se jich

co všechno popálí

lidskou duši

do všeho co říkám

zaklel jsem lásku svou

ještě jeden dotyk

prosím na tvář mou

ještě jeden polibek

než nebe se rozevře

a tiše zašeptá

už je čas jít spát

a pošle ti neposlušné

mraky s bílou čepicí

na přikrytí všeho co máš rád

to aby je nenašli

pocestní bloudí

dnes není vidět hvězdy

polárka schovala se

nechce ukazovat cesty

a já přitulen

k tobě do náruče

tam nikdo mi neublíží

ani nikdy nenajde

jeden tvůj polibek

rozsvítí měsíc ve mně

a já stále zamilován do tebe.