Pod Polštářem
POD POLŠTÁŘEM
ty hlasy co lákají mne
do propasti pode mnou
to všechno co mění se
rychleji než jsem schopen
vůbec nějak pojmout
tlukot srdce
krev ve spáncích
noční útěk na zastávku
kde vlaky už nestaví
bolestný návrat
do lůžkovin a postelí
tam někde na konci svých sil
probouzím se zpocený
a ty jsi mi nablízku
tvůj dech slyším
tvá ruka bezvládná
a za víčky žiješ
právě svůj život
ten asi opravdový
vlasy na polštáři
a taky plno strachů
našli jsme se na cestě
všech každodenních zbabělců
všechna ta slova
stále a dokola
říkám co chtějí slyšet
a ty jsi mi podobná
jen večer pod dekou
při svitu měsíce
posloucháme příběhy
našeho statečného rytíře
mezi všemi slzami
co jsem už viděl
mezi tím deštěm smutku
pohybuji se tak sebejistě
na známém chodníčku
jen dál od lidských osudů
a těším se na tebe
až večer tě potkám
až ulehnu se svou vílou
pod jedinou deku
až roztančíme celý háj
než hlasy v hlavě
ukončí ten radostný bál
a někdy v tom hlasu
ten smutný tón
povzdechne si palčivě
proč s ránem
uteče nám pozitivní energie