Podsvícení Duše
lesní směs
a plnou hubu keců
jako vždycky mám
ta chuť mne provází
od samého začátku
co jsem se narodil
neporozumění k lidem
nedostatek empatie
podezřívavý ke všem
i sám k sobě
poběžím světem sám
jen láska v patách
na ní občas počkám
změny jsou život
potom asi nežiji
rozeběhni se a skoč
nikdy se nezastav
nemá to opravdu cenu
náruč otevřená
já na ní nemám
co když objetí bolí
co když ztratím svou svobodu
už opravdu navždycky
jsi mi nejbližší
a já ti věřil vždy
tak co teď řeším
jdu krokem sloním
rychle do bezpečí
svého vlastního já
do ulity své
jako správný rak
jeden krok vzad
a možná půl vpřed
když už musím být
proč neumím se otevřít
jako houba nasáknout
to co je pro život to pravé
jen jednou pochopit
na chvíli ve svém úprku
u tebe zastavit
spočinout a odpočinout
tak krásně žít
beze strachu co provedu
z následků svých činů
pro dnešek nehroutit se
duše místo jídla
má dnešní poslední mana
a pak pohled bezduchý
hodit na tento svět