Pokaždé Znovu
POKAŽDÉ ZNOVU
po celém těle
cítíš ten pocit
máš husí kůži
a skrze okna
díváš se ven
všechno co vidíš
je velkým světem
který je ti pro dnešek
opravdu zapovězen
ve svém soukromém
domácím vězení
s železnou koulí
co na noze máš
připoután k místu
a ztracen v čase
co změnil se na přesýpací hodiny
a stále odsypává
zrníčko po zrníčku
tvůj dnešní úděl
srdce ti zabuší
pokaždé
když si jen vzpomeneš
na všechno co máš
všechno co ti život dal
nekonečno tě objímá
a venku za oknem
střídají se dny noci
všechna roční období
jen mrknutím oka
a já už uvěřím
jestli nevystoupím
čeká mne smrt
ve zlaté kleci
bez srdce myšlenek
jen se svým já
které tak roste
a zabírá celý prostor
tak co ti brání
zbavit se okovů
vidět tak nějak jinak
sebe i vše
nechat se prostoupit
nekonečnou láskou
a s úsměvem na rtech
beze strachu ze smrti
vyrazit ven
prozkoumat celého sebe
ponořit se do vln
a stát se sám sebou