Pomalu Procitám
POMALU PROCITÁM
já dívám se světu
do otevřených oken
vidím nádhernou vílu
které jsem kmotrem
nesu jí dar
když do kolébky uléhá
budu jí sudičkou
co do vínku jí dá
třeba i nádherného prince
nebo louku plnou kvítí
tancovat může
celé noci pouze
až do rozednění
pak ať se promění
v mou nesmírnou lásku
může mi ukázat
držíc mne za ruku
kam až můžu jít
kam položím sebe
když jsem unavený
do tváře dám jí
jediný polibek
v něm řečeno vše
kráčíme světem
kdo nehledá v sobě
věčný ten pramen
může se s životem
na krásně rozloučit
nemá proč tu být
další život mu zase
může přinést zklamání
v lese nekonečné cesty
protknuté sluncem
jehož paprsky hřejí
jako tvá náruč
když ležím v ní
na stromě letní plody
na obloze plamínky hvězd
a kdyby přišla bouře
nikdy nám nevadí
kapky jsou přátelé
co radost nesou
pro nás z nebe
a teď se odmlčím
na chvíli zhasnu svět
ponořím se do světa
kde spolu jsme hned
a navěky svázaní
blouznivým snem