Jdi na obsah Jdi na menu
 


Procházka Po Hoře

31. 5. 2024

PROCHÁZKA PO HOŘE

 

o co všechno neprosíš

za měsíčních nocí

co všechno odtáváš

a život tě zkouší

na každém pohledu

který před sebou skrýváš

divíš se všemu

jak znovu to poznáváš

po ztrátě paměti

znovu se rodíš

jak květina v trávě

vykveteš a odkveteš

staneš se součástí

ovčího stáda

a jestli uvěříš

na modré nebe

otevře se ti srdce

a půjdeš už poslepu

ke svému hříchu

stulit se mu do náruče

a spát svou věčností

zrození i umírání

opravdu bolí

a své smíření

s touhou po odplatě

za domnělá příkoří

která máš napsána

hluboko v sobě

a co chceš říct

co vlastně tě pohání

za poznáním

za zradou za láskou

za smíchem a vnitřním klidem

nejsi si jistý

a píšeš si dál

na skály všechny ty vzkazy

které nebudeš číst

přestože je míjíš

tolikrát a tolikrát

ve svém bludném kruhu

a na obloze hvězdy

a ty jako dítě

hledíš a hledíš

s otevřenými ústy

a nakonec nebude pokračování

vždyť každé divadlo

jednou musí končit

a ten pocit v tobě

zůstane jen nějaký čas