Soukromá Deprese
SOUKROMÁ DEPRESE
já líbám imaginární tvář
schovanou za víčky
vidím co ostatní neslyší
pokračuji po cestě dál
vzhůru někam do neznáma
svázaný se zemí
přesto se tu nezdržuji
utíkám do světů
které považuji za lepší
nové sny
napíšeme do deníku
další a další
nakreslíme na zeď
jedinečné obrazce
naší lásky společné
do ruky kámen
apokalypsa nastane
bortí se domy
a křičí hluší lidé
jen my otvíráme
na dnešní večer
novou láhev vína
tak nezlob se
když zrovna usnu ti
schoulený v náručí
jako malé zvířátko
bez srsti a starostí
které dnes necháme
na rohožce před bytem
ještě slabé zaklepání
kdo ruší náš klid
tichý a spokojený
když slova nejsou potřeba
jen tlukot srdcí
metronom našeho času
před a po věčnosti
malá epizoda naše žití
ale s velkými důsledky
pro naše duše
bloudící i nalézající
v temných zákoutích
zase jen sami sebe
pod kámen uschovám
pro další život
náš společný klíč
k našim něžným srdcím
to všechno v nás
čistá energie
kterou zrovna nazýváme láskou