Věčné Odpouštění
VĚČNÉ ODPOUŠTĚNÍ
když nechceš všechno říct
když myšlenky máš splašené
jen jedním tělem být
ne tak strašně roztroušen
když spánek hledáš neustále
když není cesty víc
když jen sedíš na krajnici
a pláčem silnici skrápíš
když už není nic
ani chvilka klidu
když není už nic
jen já a ty ve stínu
když došli nám fantazie
a držíme se při zemi
když zlomili nám křídla
a nechtějí nás propustit
když jsem opuštěn
a přesto lásky plný
když není ani tma
a oči pořád vidí
když už jsem zapomněl
na všechny naše dny
když tvou ruku pouštím
a chce se mi křičet
teď mne neopouštěj
když čas přestal existovat
a stáváme se vesmírem
když stromy jsou mi kamarádem
a chci si s nimi povídat
když mraky na obloze
plují pěkně pomalu
a já hledím k nebi
abych mu řekl
když slunce nesvítí
jak mám tu být
když déšť se zemi nedostává
a voda přesto teče
když na okraji srdce
cítíš zvláštní bolest
když ztratil jsi směr
a nemáš žádný trumf
musíš dohrát s kartou
jakou ti přiřkl osud
když dochází mi dech
a smrt je ještě daleko
když tělo mé stárne
a všelicos bolí
když jeden bez druhého jsme
stále mi chybíš