Veřejně Odsouzený
VEŘEJNĚ ODSOUZENÝ
slyším ten hlas
co volá mne z nebe
chce mi něco říct
mé srdce je hluché
a nechci slyšet
a to je špatně
v co jiné chceš věřit
na slunci se vyhřívat
ale nic necítit
já jsem s tebou
kdesi v dálavách
tam na konci světů
tam se teď probouzím
nechci jen brát
však dávat neumím
tak jen hledím před sebe
a ničemu nerozumím
můj čas protéká
mezi mými prsty
jako písek v hodinách
které nejdou otočit
a stále hledám
ten svůj smysl
proč narodil jsem se
zase zas a znovu
svá soukromá úmrtí
a kdo mne oživí
co přinese další den
pochopit neumím
každá doba nese své
jen já žádné z nich
nerozumím ani o píď víc
svá soukromá klec
i klapky na očích
vidím a cítím
jen to co chci
a ze snu se neprobudím
tak řekni mi prosím
jaký jsem kdysi byl
řekni mým sudičkám
že se jim omlouvám
když podle jejich sudby
opravdu ani tento život
neumím žít
a teď když hledím z okna
a hledám pro oči
nějaký záchytný bod
vidět alespoň chvíli
co schované je za vším