Vitríny Nadějí
VITRÍNY NADĚJÍ
odlesk zlatý
na vlnkách naděje
když vítr je žene
proti břehu krutě
bez milosti a slitování
rozdrtí se o břeh
však další za ní běží
závod bez vítěze
jedna za druhou
pěkně v řadě
můj zrak spočine
no vodní hladině
v té chvilce soustředění
kdy slunce jde pít
tak nízko k jezeru
a ty u mne ležíš
všechno co chtít můžeš
v jedné vteřině
v protnutí osudů
umí být někdy bolestné
vítr ve vlasech
hraje ti melodii
a já tě neochráním
před srdcem bolení
snad jen na chvíli
když do očí se zahledím
naklonit si k tobě
než tě políbím
nad hlavou mraky
utíkají jiný závod
a voda z jezera
chce přeskočit
devatero hor
slastně se protáhnout
dnes nemusíš jít spát
všechny slzy odplavou
zůstane jen tvrdá tvář
za ní se skrývá tvůj svět
kolikrát v životě
budu tam vpuštěn
budu slušný host
snažím se nic nezničit
jen chvíli pohlédnout
do těch vitrín
ať vidím co skrývá se
v tobě má lásko
po špičkách odejdu
abych nerušil
klid velkých sálů
tak tichounce půjdu spát
a vím budu tě milovat
navždy a dál.