Volání Dálek
VOLÁNÍ DÁLEK
měla touhy i sny
normální člověk
možná jako my
její píseň zněla
však všem uším
stále tak jinak
bylo v něm něco
co přitahuje tebe
bylo v něm všechno
taková veliká hloubka
a já nemám rád
falešná gesta
jdu zatím hlasem
chci slyšet své srdce
tohle je život
který mě láká
tak strašně a převelice
lehnout si na záda
a jen ruce pod hlavu
počítat plující oblaka
a jen povídat všechno
co na jazyk se dostává
a nebát se srdce
jeho ztřeštěného hlasu
bláznivě milovat
a vracet se domů
poslouchat zvony
které tak nádherně hrají
zvonkohru osudu
a toulat se na scestí
milovat ještě hlouběji
a víc už se nedá
jsi moje jediná
tak nádherná milá
vítej v novém hávu
strašně ti sluší
kdo nehleděl do země
rád se k tobě tulí
život nás vždy učil
zvednout hlavu
však strašlivě pohodlné
usínat v davu
jak slepec s bílou holí
klidně si jít
přesto vidět víc
než obyčejné oko umí
čekám tu na spánek
až mě zase pohltí
pod teplou dekou
kde nádherně se spí
být jedním tělem
a jedno srdce mu stačí
jen s tebou se dá
tak po tom toužím
a rád tak usínám.