Zoufalý Stín
ZOUFALÝ STÍN
slunce se vrací
a zapadá za hory
já jen člověk omylný
co spoustu chyb dělá
jaké mám možnosti
v co ještě věřit
sám na sebe
do zrcadla se dívám
a poslouchám duši
srdce ještě buší
a ptám se stromů
ať energii pošlou
ať vidím to co není vidět
jen pouhým pohledem
další oko chybí
a já nerozeznám cesty
po kterých jít
mám jen svou pravdu
i když jsou jich tisíce
na svou další odvahu
potřebuji ještě víc
jsem tak labilní
nevěřím sám sobě
po hlavě do problému
který řešit neumím
někdy se stává
jak noci jsou dlouhé
a slzy tečou
zase jen do polštáře
kam uklidit sena chvíli
kde spočinout a odpočinout
nechci bolest cítit
nechci se hádat
v samotě lesa
náhle ten klid
tam kde nic není
tam se vracívám
vejít a nechat odejít
netrvat na řešení
všeho co tě trápí
a další den přijde
to je zákon přírody
ať sebe míň chceš
a to co bych chtěl udělat
na to není čas
a ze všech stran
valí se podněty
a já neumím odolat
mám jen lidský strach